Režisér a uznávaný filmový žurnalista Harada Masato má bohaté mezinárodní zkušenosti (léta působil v USA či Německu, ve filmu „Poslední samuraj“ se objevil dokonce jako herec) a značné zásluhy na zprostředkování kvalitní zahraniční filmové produkce japonskému divákovi. O to „japonštější“ je však ve své vlastní tvorbě, která se vyznačuje charakteristickou optikou, působivým minimalismem a typicky japonským rytmem vyprávění – což ostatně souzní i s typickým stylem „rodinných dramat“ z produkce studia Šóčiku, která navazují na odkaz Ozu Jasudžiróa. Nepřehlédnutelné jsou i bohaté literární reminiscence – v případě Deníku mé matky jde především o Baladu o Narajamě, dobře známou i českému publiku.