Petr Hapka studoval na pražské konzervatoři hru na violu a zpěv, pod vedením Oldřicha Nového absolvoval i studium na dramatickém oddělení. Ještě za studií se uplatnil jako pianista v divadle Proton, poté prošel několika dalšími scénami, v letech 1964-1965 byl violistou ve vlastní skupině Tornádo, v letech 1967-1970 byl dirigentem v Divadle Za branou, kde také skládal scénickou hudbu. Těžiště Hapkovy činnosti spočívá ve skladatelské činnosti pro film a televizi, ale také pro vybrané osobnosti populární hudby. Prvním skladatelským počinem Petra Hapky byla jazzová hříčka Malá píseň z roku 1964 napsaná pro Karla Gotta. Ani v případě skladatele, ani u zpěváka se nejedná o nijak zlomovou záležitost. V dalších letech psal Hapka písně pro řadu dalších zpěváků, určité hitovosti dosáhly některé písně Heleny Vondráčkové, Hany Zagorové nebo Václava Neckáře. Stěžejní je ale dlouholetá spolupráce s Hanou Hegerovou, pro kterou napsal řadu hitů jejího šansonového repertoáru (sám s ní nazpíval také duet Levandulová), v 80. letech začal komponovat i pro další zpěváky, jako např. Michael Kocáb, Richard Müller, v další dekádě jeho písně začaly zpívat také osobnosti mladší generace jako Lucie Bílá nebo Jana Kirschner. V této souvislosti je nutno zmínit také Hapkovu spolupráci s textařem Michalem Horáčkem, která trvá od počátku 80. let a má dnes nádech exkluzivity. Jejich koncepční alba V penzionu Svět, Citová investice nebo Mohlo by tu být i líp patřila k vysoce hodnoceným. Jak již bylo řečeno, nejvýraznější je Hapkovo působení na poli filmové a televizní hudby. Již v polovině 60. let začal psát hudbu pro televizní inscenace, ve filmu se prosadil až počátkem 70. let (Akce Bororo, 1972; Motiv pro vraždu, 1972), poté začal častěji spolupracovat s režisérem Jurajem Herzem (hudba k filmům Holky z porcelánu, 1974; Den pro mou lásku, 1976; Deváté srdce, 1979; Upír z Feratu, 1981; Buldoci a třešně, 1981 atd.) V některých dalších filmech zpívali Hapkovy ústřední melodie známí zpěváci (Páni kluci, 1975 – Václav Neckář, Léto s kovbojem, 1976 – Marie Rottrová, Jak se točí Rozmarýny, 1977 – Jana Kratochvílová). V 80. letech začal Hapka komponovat také pro větší televizní projekty, jako byly seriály Dynastie Nováků (1981), My všichni školou povinní (1984), později Bylo nás pět (1994) nebo Prima sezóna (1994). Počet filmových a televizních titulů s Hapkovou hudbou je kolem 90. Na různých domácích festivalech dostal ocenění za hudbu k filmům Zrcadlo pro Kristýnu (1975), Pátek není svátek (1979), Brontosaurus (1980), Má láska s Jakubem (1982) a Mrkáček Čiko (1983). Petr Hapka má z více manželství celkem šest dětí.