Celá ta léta věděl, že ten den jednou přijde. Už tenkrát, když jej z londýnské soudní síně vyprovázel sborový zpěv prásknutých kamarádů "Jednou se sejdeme" pochopil, že navždycky jej před jejich pomstou neochrání ani sebelepší program na ochranu svědků, ani žádná nová identita. Naučil se brát každou hodinu, každý den jako svého druhu dar. A osud k němu byl opravdu štědrý. Daroval mu celých deset let. Deset let klidného života ve slunném Španělsku, deset let, naplněných krásnými, moudrými knihami, deset let, za která se z gangstera Willieho Parkera stal nový člověk.