Marie Marešová byla neteří herce Františka Kováříka, její otec Emil Mareš pracoval sice jako inženýr, ale věnoval se též ochotnickému divadlu, za první světové války režíroval představení pro československé legionáře v Rusku. Marešová zahájila svou hereckou kariéru v rodné Plzni v roce 1939, kdy spolu s Miroslavem Horníčkem vystupovala ve studentském avantgardním souboru. V Plzni pak získala také první stálé angažmá (Městské divadlo Plzeň 1945-1947), její další kroky ale již směřovaly do Prahy. Tady začínala v Divadle satiry (1947-1949), načež přes čtyřicet let patřila k oporám Realistického divadla Zdeňka Nejedlého (1949-1990). Její doménou byly vedlejší postavy temperametních žen značné výřečnosti a sklonu k zemitému humoru. Poté, co se prosadila na přední pražské scéně, dostala Marie Marešová také příležitosti před filmovou kamerou, bylo jich však jen málo a stejně jako na divadle pouze ve vedlejších úlohách. V epizodní roli drbny se mihla ve filmu PO NOCI DEN (1955), podobně nevelké postavy pak ztvárnila v nadčasových snímcích ROMEO, JULIE A TMA (1959) a PĚT Z MILIONU (1959). Nepočetnou galerii svých filmových postav rozšiřovala Marešová i v následujících dekádách, účinkovala také ve třech kriminalistických televizních seriálech. Její poslední zaznamenatelnou rolí byla postava zdravotní sestry v komedii TEN SVETR SI NESVLÍKEJ (1980), o řadu let později se pak ještě mihla ve Švankmajerově filmu OTESÁNEK (2000). Ve zralém věku našla Marie Marešová široké uplatnění v dabingu, její hlas jsme mohli slyšet například v české animované pohádce SNĚHOVÁ KRÁLOVNA (1987), promlouvala ale i v řadě zahraničních filmů, například ve slavném snímku PODRAZ (1973), později mimo jiné POLICAJT ZE ŠKOLKY (1990). Za celoživotní mistrovství v dabingu obdržela v roce 2002 Cenu Františka Filipovského. Mezitím získala od Nadace Život umělce cenu Senior Prix (1994). Marie Marešová byla dvakrát vdaná, jejím prvním manželem byl herec Ivo Gübel (1921-1988), s nímž se seznámila ve společných poválečných angažmá, podruhé se provdala za Ladislava Kazdu (1927-2002), taktéž dlouholetého herce Realistického divadla. Syn z prvního manželství, Ivan Gübel (1952-1999), byl též hercem.